Zdroj: https://www.ozviratech.cz/rady-informace-tipy/pece-o-stenepsiho-dospelaka-i.dil | Vydáno: 16.2.2007 | Autor: Marcela
Učení se nových věcí není pouze výhradou štěňat. Pokud se stanete majiteli dospělého psa, kterého doposud nikdo nevychovával (např. z útulku), bude váš nový přítel potřebovat stejný přístup, jako by se jednalo o štěně. Musíte s ním začít takzvaně od začátku. Některé chovatelské postupy a zásady jsou navíc stejné jak pro štěňata, tak i psí dospěláky. V novém seriálu se vám proto pokusím přiblížit péči o pejsky každého věku.
Pelíšek
Psí pelíšek umístěte na klidné místo v pokoji, kde se přes den nejvíce zdržujete (většinou se jedná o obývací pokoj nebo kuchyň). Když váš čtyřnohý přítel spí, nerušte ho, pokud to není nezbytně nutné (také určitě nemáte rádi, když vás někdo budí ze spánku). Na noc můžete pelíšek přemístit do svého pokoje v případě, že chcete mít pejska stále u sebe. Obzvláště malému štěněti tak pomůžete překonat první noci v novém domově, kdy se mu stýská po jeho psí mámě a sourozencích. Pokud psa přes noc ve své ložnici nechcete, budete muset nějaký čas vydržet jeho naříkání za dveřmi a nepovolit. I tak ale doporučuji alespoň první dvě noci dělat štěněti společnost a teprve poté jej přivykat na „noční samotu“. V pelíšku štěněte by neměl chybět ručník či plyšová hračka s vůní jeho matky (domluvte se s chovatelem) a velice dobrým trikem, jak zmírnit stesk nového člena rodiny, je postavit k pelíšku tikající budík (připomíná štěněti tlukot matčina srdce).
Pokud chcete mít psa přes noc venku či v kotci, zvykejte ho na tuto změnu postupně. Např. do kotce mu dávejte nejdříve jídlo, aby si toto místo spojil s něčím příjemným. Umístěte mu do kotce co největší množství hraček a samozřejmě nikdy nesmí chybět čerstvá pitná voda. Nutno však dodat, že kotec by měl být dostatečně veliký a sloužit pouze jako chvilkové ubytování (max. pár hodin), např. když přijde návštěva s malými dětmi, které psa dráždí, pokud se bojíte, že pes ve vaší nepřítomnosti uteče, hlídání venku přes noc apod. Stejné pravidlo platí i pro klece, ale zde bych byla ještě „opatrnější“. V poslední době se toto téma dosti diskutuje a mnozí „rádoby chovatelé“ tvrdí, že delší pobyt v kleci psovi nevadí. Já jsem však přesvědčena, že zavírání psů do klecí je proti přírodě. Nejen, že v ní nemají dostatek místa a tím pádem přicházejí o možnost pohybu, ale mnohdy jim majitel zapomene dát do klece vodu, což je zdraví nebezpečné (hrozí dehydratace atd.). Pejsci se v kleci nudí, nemůžou si hrát a „migrovat“ po bytě. Umístění psa do klece bych pochopila pouze v případě cestování, pooperačního stavu, karantény apod. Dlouhodobé zavírání psa do klece bez skutečně vážného důvodu je považováno za týrání zvířete (viz. zákon České národní rady č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Za vážný důvod se ovšem nepovažuje ničení vybavení pokoje, dělání loužiček na koberec a podobné „lotroviny“, které běžně štěňata (občas i dospělí psi) dělají. Vždy mějte na paměti, že když milióny psů po celém světě dokázali jejich majitelé slušně vychovat bez použití klece, elektrických obojků a podobných drastických pomůcek, tak vy to při troše snahy a porozumění dokážete taky. Navíc pejsci přece nejsou roboti, tak musí trošku zlobit. Občas sice musí mít člověk při výchově malého uličníka pevné nervy (obzvláště v období „desítek loužiček“ a nebo psí puberty), ale věřte mi, že být trpěliví se vyplatí a přinese očekávané plody. U všech mých psů se mi to potvrdilo.
Nácvik hygieny
Od prvního okamžiku, kdy štěně („nevychovaný“ dospělý pes) přijde do nového domova, je nutné stanovit místa, kam bude moci chodit vykonávat svou potřebu, a začít jej trénovat automaticky dělat potřebu na tato určená místa. Jsou lidé, kteří nevěnují nácviku hygieny dostatek času a potom, když jim štěně čůrá na koberec, si myslí, že je hloupé. Stejně tak mnoho lidí se domnívá, že stačí štěněti ukázat jednou či dvakrát správné místo na vykonávání potřeby a potom jej nechají samotné doma celý den v přesvědčení, že si štěně toto místo pamatuje. Oba tyto případy jsou samozřejmě mylná představa. Štěně musíme brát jako nové malé dítě v rodině a vše mu trpělivě vysvětlovat a učit jej. Navíc je třeba si uvědomit, že stějně jako malé dítě, potřebuje i štěně častěji vykonávat svou potřebu, tzn. každé dvě až tři hodiny.
Bezprostředně po každém probuzení vezměte štěňátko na vámi určené místo, dejte mu čas a mírně opakujte “čůrej” (nebo jiné vámi zvolené slovo), abyste ho stimulovali a postupně pochopilo, co po něm chcete. Když štěně vykoná potřebu na správné místo, hodně jej chvalte, popř. odměňte jeho oblíbenou dobrůtkou. Když štěně přistihnete vykonávat potřebu na nesprávném místě, řekněte mu “fuj!”, ale nekřičte na něj. Rovněž máchání čumáčku v loužičce je velice nesprávný postup (praktiky našich prababiček). Pokud štěně nepřistihnete přímo při činu (nejdete starou loužičku), nikdy jej netrestejte dodatečně, jelikož si už nepamatuje, co provedlo a nevědělo by s jakým prohřeškem si má okřiknutí spojit. Mnoho lidí se domnívá, že když psa dodatečně potrestají a pes na ně upře svůj provinilý pohled, tak ví, za co je trestaný – to je ovšem velký omyl – pejsek pouze takto projevuje svou podřízenost a strach, ale neví, s čím si má vaše výčitky spojit.
Vezměte vaše štěňátko ven, popř. na jiné vámi vybrané místo:
- po každém probuzení (i krátkém zdřímnutí)
- po každém jídle a pití
- pokud “zmateně” pobíhá po pokoji (hledá vhodné místo pro loužičku)
- po velkém rozrušení (vzrušení ze hry apod.)
- po dlouhotrvajícím žvýkání hračky 
Můj typ: Po příchodu štěňátka do vaší domácnosti umístěte na podlahu dvě čurací dečky (možno zakoupit v obchodě se zvířecími potřebami nebo v lékárně - inkontinentní podložka) – jednu v blízkosti pelíšku štěňátka, druhou k vchodovým dveřím. Jak již zde bylo zmíněno, štěně čůrá každé dvě až tři hodiny a tak může použít tyto dečky, když nebudete doma, či nezaregistrujete jeho náznaky, že potřebuje jít ven. Po několika dnech odstraňte čurací dečku v blízkosti pelíšku a ponechte pouze tu u dveří. Pokud má štěně jiné oblíbené “čurací místo”, umístěte tam druhou dečku, tu u dveří však vždy ponechte. Až štěně udrží potřebu delší dobu, odstraníte i dečku u dveří a pejsek už bude chodit pouze ven. Co je ale důležité, vždy přednostně učte štěně chodit dělat potřebu ven, dečky by měly sloužit pouze pro tzv. „krizové případy“, když nejste doma, či nezachytíte náznaky pejska, že chce ven. Štěně musí mít vždy možnost jít ke vchodovým dveřím (nebo dveřím na zahradu), protože při dobrém vedení bude v budoucnu čekat před těmito dveřmi, když bude potřebovat vykonat potřebu. Pokud máte více vchodových dveří, zvolte pro venčení pouze jedny, abyste pejska při nácviku hygieny nepletli. Když čurací dečky používá již chovatel, vezměte si od něj jednu použitou, štěňátko tak dříve pochopí, kde může v novém prostředí dělat potřebu.
Pokud za sebou ještě nemá štěně třetí očkování, nechoďte s ním na místa, kde se vyskytuje větší množství psů, mohlo by se nakazit při setkání s nemocným psem. Ideálním řešením je v tomto případě vlastní zahrada, dvorek nebo jiné klidné odlehlé místo.
Když je chladné či deštivé počasí, nebuďte se štěňátkem dlouho venku, mohlo by vám nastydnout (štěňata jsou stejně choulostivá jako malé děti).
Marcela