< návrat zpět

S láskou vzpomínáme

Boreček 

První pejsek, se kterým jsem přišla více do kontaktu, a měla ho ráda, se jmenoval Borek a bydlel s babičkou na venkově. Bohužel ho však nikdo nevedl ani k základní poslušnosti a čistotnosti (já jako šestiletá holka z toho neměla rozum), tak pejsek dělal potřebu v domě, a protože neměl jasno ani v postavení ve smečce, občas se po nás s vrčením ohnal. Myslím, že jsem byla jediný člověk, který ho měl navzdory jeho chování doopravdy rád a kterému pejsek důvěřoval.

Vzpomínám si na jednu veselou příhodu, která se stala, když tatínek myl auto. Zaparkoval u babičky na dvoře a s velikou pečlivostí ho celé "nablýskal" včetně kol. Borečkovi se ta přílišná čistota asi nezdála, tak si dal práci, obešel celé auto a očůral všechna čtyři kola. Taťka se tehdy rozčiloval, ale zbytek rodiny vypukl smíchy. 

Jednoho dne jsem přijela k babičce a Borek tam nebyl. Mohlo mu být teprve 1,5 roku. Moc jsem plakala a nikdy se už nedozvěděla pravdu, co se s ním vlastně stalo. Babička mluvila o vnitřních parazitech, že "je Borek nevychovaný", a to měly být důvody, proč ho dala pryč (babičce bylo 75 let a venkov byl tenkrát v tomto směru poněkud "zaostalý"). Prý si ho vzal hajný. Kamarádka, jejíž babička se přátelela s tou mojí, mi však jednou řekla velice smutnou verzi Borečkova konce a od té doby jsem se přestala ptát i rodičů, protože jsem nechtěla ztratit naději, že Borek je naživu a má se dobře. Dodnes na něj s láskou vzpomínám.

Borinka

Nikdy nezapomeneme na naši milovanou Borinku, která s námi strávila krásných 7 let. Bohužel s ní nemáme moc fotek, její podobu však uchováváme v našich srdíčkách a, i když od jejího odchodu uplynulo už 15 let, když potkáme na ulici podobného pejska, tak říkáme "Takhle vypadala naše Borinka".

Borinka byla holčička z hájovny. Zůstala u své maminky jako poslední štěňátko a odkoukala od ní hodně užitečných věcí, které se jí později v životě tuze hodily. Například si vzpomínám, že jako 3-měsíční štěně neudělala doma více než tři loužičky. Od prvního dne byla velice čistotná. Každý povel, který jsme ji učili, stačilo zopakovat pouze párktát a uměla ho. Také až s obdivuhodnou trpělivostí snášela mé dětské rozmary, např. když jsem se ji snažila cvičit po vzoru seriálu "Ciskus Humberto", který měl zrovna v té době v televizi premiéru, a já poctivě sledovala každý jeho díl.

Borinka byla babičky další pejsek, ale trávila jsem s ní spoustu času, protože jsem k babičce jezdívala na víkendy a prázdniny. Když jsem byla u babičky, moje psí kamarádka mně doprovázela téměř na každém kroku. Chodila se mnou k řece, jezdila se mnou v košíku na kole, chodily jsme na procházky a nebo jen tak spolu seděly na zápraží před domem. Moc hezké chvíle byly také při západu slunce na hrázi malého rybníka, kde kuňkaly žáby, a my tam jen tak samy dvě přemýšlely. Já spřádala své lidské sny a Borinka ty psí. Moje věrná kamarádka možná myslela právě na slepice, kterým "dávala tolik zabrat"! Nikdy v sobě nezapřela lovecké pudy a když k nám náhodou od sousedů přelétla nějaká drůbež, tak za svůj vnik na Borinky teritorium většinou zaplatila životem, v lepším případě se nám ji celou opelíchanou a zmoženou podařilo zachránit.

Když mi bylo 15 let, tak nám Borinka ochrnula na zadní nožičky. Byla tenkrát tuhá zima, napadlo hodně sněhu, Borinka v něm skákala a my jsme tehdy navíc udělali velkou chybu, když jsme ji s sebou vzali na delší procházku. Zřejmě toto vše zapříčinilo výhřez meziobratlové ploténky a došlo k ochrnutí zadní části těla. Bylo pro nás nepopsatelně bolestné vidět, jak náš milovaný pejsek trpí. S Borinkou jsme chodili pravidelně na injekce, masírovali ji, ale její stav se dlouho nelepšil. Dříve tak čistotná fenečka teď často ležela ve vlastních výkalech, než jsme je stačili uklidit. Moc tím trpěla a občas byla nervózní, protože jí chyběl pohyb a "psí důstojnost." Naše holčička potřebovala zvýšenou péči, proto byla během své nemoci střídavě u nás doma nebo u babičky. Jednoho dne jsem se vrátila ze školy a maminka mi se slzami v očích oznámila, že ukončila Borinky trápení a odnesla ji k veterináři uspat. Dodnes si vyčítám, že jsme tehdy v zimě nedávali na Borinku větší pozor a že jsem se s ní potom před odchodem do psího nebe nestihla rozloučit. Navždy ale zůstane v našich srdíčkách a myslích. Děkujeme Ti, Borinko, za štěstí a radost, které jsi kolem sebe rozdávala!

Marcela

English section

Náhodná fotka

vzdelavani_deti_004.jpg

Veterinární poradna

Vyhledávání

Kalendář

 «  duben 2018  » 
Po 291623
Út 3101724
St 4111825
Čt 5121926
 6132027
So 7142128
Ne18152229

Počasí

Počítadlo

Video

Hlavní nabídka

Novinky

Seznam rubrik

Pomáhají nám

Podej tlapku

Písecký servis

ifauna

Nadační fond pes v nouzi

Pavla Hejná - Praha
Milena Šedivá - Praha
Iveta Staňková - Písek
Jana Bělehrádková - Písek
manželé Hollovi - Praha
Marcela Habartová - Písek
Roman Khain - Vodňany
M. Rajtmajerová - Písek
M. Kučerová - Branice
J. Kučerová - Písek
Jan Krůček - Temelín
Blanka Fikarová - Praha
Trish and Bill Nicholson
Drogerie U kostela
Květinka - Žižkova ul., Písek
Dětský textil - Velké nám., Písek